I jen letmý pohled do statistik nám napoví, že jsme pravděpodobně národem přívěsů k motorovým vozidlům. Logickým předpokladem by pak bylo, že každý z majitelů umí bez problémů ovládat jízdní soupravu. Pokud totiž zapřáhneme vozík za náš automobil, stáváme se jízdní soupravou se všemi specifiky takovéto jízdy. Pokud se ale podíváme na naše silnice, zjistíme, že s praktickým využitím přívěsných vozíků to je pravděpodobně poněkud horší. Většinou najdeme vozíky někde připoutané ke sloupku, nebo v garáži, či na zahradě a majitelé s nimi vyjíždějí jen občas. Tomu pak odpovídají také zkušenosti řidičů s neobvyklou technikou jízdy.
Jízda s přívěsem má totiž svá specifika, bez jejichž znalostí by snad ani nikdo s přívěsem vyjíždět neměl. Velice často se stává, že většina majitelů přívěsů s ním neumí například správně couvat. Mnohem závažnější je ale fakt, že si málokdo uvědomuje, jak může přívěs zatížit a kolik tedy na něj vlastně umístit nákladu. Ve většině případů se navíc jedná o přívěs, který je nebrzděný. Pamatujme na to, že čím je náš vůz lehčí a slabší, tím více je jízda přívěsem ovlivněna. Pokud vezmeme jako příklad u nás nejběžnější škodovku (například Fabii), pak si uvědomme, že tento vůz smí táhnout nebrzděných zhruba 400 kg. Ve většině případů již sám přívěs váží 150 kg, takže pokud naložíme šest pytlů cementu, je to již pro takovýto automobil nadměrná zátěž. To, jaký přívěs můžeme táhnout, zjistíme z technického průkazu vozidla, kde máme zapsány hodnoty hmotností brzděného a nebrzděného přívěsu.
Řidič by si pak měl uvědomit, že řídí dvě spřažená vozidla. Měl by pamatovat na to, zda ví, jakou celkovou délku má souprava, a počítat musí také s prodloužením brzdné dráhy, především pokud vleče plně naložený přívěs. Samostatnou kapitolou je pak předjíždění s přívěsem. Tento manévr je sám o sobě dost rizikový, a to i v tom případě, kdy je přívěs prázdný. Zcela se mění akcelerace, brzdné dráhy a také potřeba prostoru. Nesmíme totiž zapomínat na délku soupravy a na to, že potřebujeme i dvakrát více volné silnice na předjetí, než při jízdě se samostatným automobilem. Naopak, jsme-li naloženi a jedeme pomalu, měli bychom na vhodných místech uhnout a umožnit předjetí. Nezapomínejte také na včasné řazení rychlostí při jízdě do kopce i z kopce. Na nižší rychlostní stupeň přeřazujme vždy včas před začátkem svahu. V zatáčkách a při odbočování pamatujme na to, jakou stopou náš přívěs pojede. Omezení maximální povolené rychlosti je povinně vyznačeno na přívěsu, takže to si snad každý snadno uvědomí.
