Silniční síť u nás i v Evropě je protkána celou řadou tunelů, kratších či delších. V případě otázek týkajících se nebezpečnosti jízdy v tunelu, se dopravní experti shodují v tom, že při jízdě tunelem nehrozí větší riziko vzniku nehody než mimo něj. Výjimkou bývá úsek u vjezdu do tunelu, část komunikace, která je nejníže položena, a také místa, kde se snižuje počet jízdních pruhů. Pokud se podíváme do obecných statistik počtu nehod v silničních tunelech, tak zjistíme, že počet havárií na kilometr délky tunelu je srovnatelný s daty na volných komunikacích a dokonce v řadě případů i nižší, protože zde nejsou křižovatky, není zde takový vliv počasí apod. Na druhou stranu jsou následky havárie v tunelu vzhledem k uzavřenému prostoru daleko větší, než na otevřené silnici. Při jízdě v tunelu na řidiče negativně působí pocit blízkosti stěny tunelu a také velký rozdíl světelných podmínek při vjezdu a výjezdu. Zhruba pětina řidičů uvádí, že je při jízdě tunelem přepadá pocit úzkosti. Tito motoristé se snaží projíždět tunelem pomaleji a předjíždějí méně často než ostatní. Snadno tak může dojít k narušení kontinuity proudu vozidel, což s sebou nese zvýšené nebezpečí vzniku kolizních situací. Při jízdě tunelem bychom rozhodně měli dodržovat určitá pravidla a pamatovat na to, že se může objevit úzkost vyvolaná jízdou nejen u nás, ale také u ostatních řidičů, kteří se s námi v tomto prostoru pohybují.
Přijíždíme k tunelu
Pokud se blížíme k tunelu, tak nejprve zkontrolujeme palubní desku, zda nám neavizuje závažný technický problém či nedostatek paliva. Především při průjezdu delších tunelů si musí být řidič jist, že jej vozidlo nezradí. Pokud vozidlo uvízne v tunelu z důvodu poruchy, je pro plynulost a bezpečnost silničního provozu velkou překážkou. Před vjezdem do tunelu zapneme potkávací světla. I sebelépe osvětlený tunel je třeba považovat za místo se sníženou viditelností. Vozidlo musí být dostatečně osvětleno nejen vpředu, ale i vzadu. Světla pro denní svícení proto rozhodně nepostačí. I pokud máme automatické přepínání světel z denního svícení na potkávací světla, měli bychom zkontrolovat, zda opravdu správně svítíme. Zvýšenou pozornost věnujeme dopravním značkám a světelným signálům. Vždy musíme mít jistotu, že vjezd do tunelu je povolen, případně vědět, že některý z pruhů není uzavřen. Proto se vždy přesvědčíme, že nad pruhem, kterým projíždíme, svítí zelená šipka avizující možnost jeho použití. Opakem je svítící symbol ve tvaru červeného kříže. Takový pruh nesmíme nikdy použít. Může být uzavřen například proto, že v něm stojí porouchané vozidlo, probíhá oprava či údržba části tunelu či se tam nacházejí havarované automobily. Včas si sundáme sluneční brýle. Přece jen vjíždíme do míst, kde nejsou světelné podmínky nijak dobré. Při vjezdu do tunelu se především za denního světla ostře změní světelné podmínky. Oči potřebují přinejmenším několik sekund, aby se adaptovaly na přítmí tunelu. Během této fáze může řidič snadno přehlédnout drobnější překážky na vozovce. Samozřejmě i výjezd z tunelu do plného denního světla není bez nebezpečí. Může snadno dojít k oslnění řidiče.
Jedeme tunelem
Vždy dodržujeme stanovené rychlostní limity. V řadě delších tunelů vykazuje vozovka výraznější sklon následovaný protisvahem. Tato místa patří k těm nejnebezpečnějším. Nebezpečí ale může číhat i ve stoupání. Především těžkopádnější soupravy vozidel zde snadno ztratí tempo a rozdíl v rychlostech oproti osobním automobilům a motocyklům se může citelně zvětšit. Řada zahraničních průzkumů prokazuje, že v těchto úsecích snadno dochází k haváriím. Dbáme na dostatečnou vzdálenost od vozidel jedoucích před námi. Je ale třeba dodržovat i další zásady - nikdy se neotáčíme do protisměru či necouváme. V obousměrných tunelech nikdy nepřejíždíme do protisměru. Nikdy bezdůvodně nezastavujeme. Pokud už musíme zastavit vozidlo, pamatujeme na možný průjezd vozidel záchranářů a policie. Při zastavování včas použijeme varovné blikače. Od vozidla stojícího před námi ponecháme dostatečný odstup. Při zastavení vozidla z důvodu dopravní zácpy je nikdy neopouštíme. Nikdy také nevíme, co může v následujících sekundách nastat - proto bychom měli průběžně registrovat umístění nouzových východů a telefonů
Porucha vozidla v tunelu
Při zastavování z důvodu závažné poruchy zapneme varovné blikače. Je potřeba pečlivě zvážit, zda opravdu musíme porouchaný vůz odstavit v tunelu. Pokud je to jen trochu možné, snažme se tunelem projet a zastavit až na vhodném místě za ním, ideálně mimo komunikaci. Vozidlo odstavíme co nejvíce stranou, pokud možno do odstavného pruhu, následně ihned vypneme motor. Před opuštěním vozidla si oblékneme reflexní vestu, vozidlo opouštíme pokud možno na stranu, kde není provoz. Ihned oznámíme danou mimořádnou událost, a to prostřednictvím nouzového telefonu či mobilu. Do příjezdu pomoci se řídíme radami dispečerů tunelu.
Co když začne hořet
Pokud máme podezření, že naše vozidlo či přepravovaný náklad hoří, ihned zapneme varovné blikače. Pokud je to jen trochu možné, pokusíme se s doutnajícím vozidlem vyjet z tunelu. V opačném případě ho odstavíme co nejvíce stranou, pokud možno do odstavného pruhu. Vypneme motor, klíčky však ponecháme v zapalování. Neprodleně požár nahlásíme, a to prostřednictvím nouzového telefonu či mobilu. Dispečeři tunelu okamžitě vyhodnotí situaci, pošlou na místo požáru hasiče, policisty a případně další odbornou pomoc. Také zváží, zda nebude lepší okamžitě zakázat do tunelu vjezd dalším vozidlům. Pokud je požár v samém počátku, můžeme se pokusit zdolat ho pomocí hasicího přístroje vlastního či přístroje umístěného v SOS výklenku. Opustíme tunel nouzovým východem. Pamatujte na to, že oheň i kouř jsou smrtelně nebezpečné; uděláme vše pro záchranu svou a případně dalších osob, naopak neztrácíme čas zachraňováním vozidla či majetku.
