Články

Kurz bezpečné jízdy – přečtěte si postřehy účastníka kurzu a vyražte na svůj vlastní třeba do Hradce Králové.
Article photo

Řídím přesně třináct let. V pokutách jsem skoro profík. Červené na semaforech mě nemilosrdně pronásledují a mé první i druhé vozidlo jezdí jen, když se mu chce. Snažila jsem se vylepšit skóre a vydala jsem se na školení firmy s-drive. Vánoce jsou tady, školu bezpečné jízdy si vychutnej!

Přijíždím na polygon s-drive, který je v areálu letiště Hradec Králové. Povědomé místo. Jistě! Neuběhlo ani pár týdnů, kdy jsem si jela do jiné části areálu pro odtažené auto. Však to znáte, přijde zima, vy pečlivě přezujete a strážníci i tak dávají autu ještě botičku.

Já i můj Ford jsme v dobré kondici. Půjčila jsem ho na víkend přátelům a jen tak tak ho ráno stíhám vyzvednout. Oba jsme uhnaní. A klasika. Jedu pozdě a velice průměrný orientační smysl mě vede pochopitelně někam jinam.

Před budovou už čeká vedoucí školení Martin. Vítá mě s milým úsměvem (cítím se o něco méně provinile). Forda nechávám v pruhu, kde se parkovat “nemá”, ale čas mě tlačí do zad. Co se dá dělat, slibuju si, že to už je vážně naposledy. Absolvuju školení, budu plná nových vědomostí a stane se ze mě “automobilový premiant.” V učebně je moderní tabule, nemůžu z ní spustit oči. Nekonečné množství funkcí. Je to jedno velké “wau”. Dobře, možná na ní visím očima i z důvodu, že vůbec nerozumím popisované situaci. Ale za chvíli už se chytám.

“Když je člověk v krizi, není reakce jednoduchá. Vážnost situace poznáme podle míry vykulených očí.”

Z počítání parametrů vozovky jsem značně nervózní. Fyzika nebyl můj srdcový předmět a teď je mi to docela líto. Pánům v řadách přede mnou se nezapalují rozhodně lýtka, ale myšlenkové pochody. Já se přiznám, že se počítat ani nepokouším, ale snažím se to z hlediska logiky, co nejvíce pochopit taky.

Školení je vedené perfektně. Vše je ukázané na konkrétních příkladech s fotkami nebo s videem. Názorné ukázky, to už je něco pro mě. Začíná diskuze na téma smyk. Pár jsem jich také absolvovala v různých vozidlech a přiznám se, že jsem nikdy nepřemýšlela, zda se jedná o přední či zadní nápravu. Mezi diskuzí přemýšlím, jestli bych ještě vůbec zvládla autoškolu. Vždyť jezdím na nějaký automat v hlavě. Uvědomuju si díky kurzu rizika, která nás mohou na silnici každý den potkat. Jak to, že jsem o nich nepřemýšlela dřív?

Ubrat plyn a držet volant, dívat se tam, kam chceme jet

Všechno to dává smysl. Přednášející Martin Trpkoš vysvětluje každý detail. Překvapuje mě, že mnohým věcem rozumím i já. A to jsem si myslela, že jsem opravdu beznadějný případ.

“Na silnici má fyzika svůj smysl. Pokud překročíte jenom trochu její zásady, tak vám to vrátí. Leda, že byste měli Batmobil.”

Jak dojde na matematiku a počítání brzdné dráhy, jsem zase na startovací čáře. Martin ale ihned zařazuje příklady, a tak se můžu obratem vrátit do hry. Patřím mezi lidi, kteří mají představivost a dokážou se do lecjaké situace vžít, ale s matematikou a fyzikou na mě nechoďte. V hlavě jsem zpátky na střední, nemám tušení, o čem je řeč. Síla motoru – pneumatika – kružnice. Tam někde přesně jsem – v kruhu informací a moje hlava je jak pneu s přetlakem. Existuje to vůbec?

Píšu si poznámky jako o život. Doufám, že až si je doma pročtu, dám si vše lépe do souvislostí a pochopím fyzikální zákony, což se mi po třech letech na gymnáziu nepodařilo. Přichází moje oblíbené témata. Vše, co se dá snadno vysvětlit a názorně ukázat. Bezpečí a nebezpečí airbagů, tablety a telefony pro děti při jízdě a další prvky, které nás mohou při jízdě ohrozit, aniž bychom si to uvědomovali.

“Průseru je dobrý předejít, než ho řešit.”

Co vám říká zelená z hlediska zákona? Že můžeme jet, že je volná cesta, že… Chyba lávky. Zpátky s námi všemi do autoškoly. Zelená říká jen a jen volno. Nikoli vrhněte se bezhlavě a bez rozmyšlení do křižovatky. Když řídím, kontroluju si odstup vozidla přede mnou i za mnou. Jsem opatrná, kdykoli brzdím, dívám se do zadního zrcátka, včas blikám a stejně na kurzu přicházím na mnoho věcí, které jsem si nikdy neuvědomila. Přichází část, kdy se mluví o bezpečnosti, a to nejen při podávání první pomoci. Názorně si pouštíme videa a zjišťujeme, jak drobné nepozornosti mohou způsobit velký malér. Neuběhne ani měsíc a už si na poznatky z kurzu vzpomínám v živém přenosu. Hustě chumelí, auto vypovídá službu na velice nepříjemném úseku cesty, nejde mi vyndat trojúhelník. Myslím na Martinova slova: “bezpečnost na prvním místě” a beru si reflexní vestu.

Jak správně sedět v autě? To přeci všichni víme. Připoutat se, srovnat zrcátka a sedadlo. Dobrá ještě volant. A je tu ukázka. Už mi zase padá pusa. Netrvá dlouho a valím oči znovu. Riziko špatného odhadu – dala jsem pracovní název situaci, kdy auto brzdí před přechodem pro chodce.

“Ty značky tam nejsou pro srandu. V sámošce ukradneš bonbón? Ne, protože se to nesmí. Tak proč jedeš v části města, kde je třicítka padesát?”

Drží to jak Stevie Wonder nákupní košík. A máme tu perličku na závěr. Kamioňák, co za volantem sedí jak u hrnčířského kruhu a čaruje. Možná to byl autobusák, už si nejsem jistá, ale proletěl díky svojí neopatrnosti předním okýnkem. Uff, je mi ho líto. Nebyl připoutaný ani moc nedbal na předpisy.

Konec teorie, nejvíc vám dá stejně praxe.

A vouchery na kurzy bezpečné jízdy občas vytáhne i kocour SAM, tak soutěžte, sbírejte zlaťáky a sledujte odměny.

Autor: Martina „Matylda“ Bečková, psavec na volné noze

 

 

###message